Školní rok pomalu končí a s ním přichází čas výletů. I my jsme se vypravili za poznáním tentokrát do Prahy. 

Jedním z cílů byl Pražský hrad, sídlo našich panovníků už z dávných dob. Hradními nádvořími jsme se dostali až do katedrály svatého Víta, která je součástí hradního komplexu. Její monumentálnost, okázalost a noblesa nás nadchla. Tudy skutečně kráčela historie. Vitráže, sloupoví, křížová klenba, varhany a prostě celá výzdoba člověka zcela pohltí. Plni dojmů jsme ji opustili a šli vstříc Vladislavskému sálu. Představovali jsme si rytířské souboje i šlechtice na koních, kteří hrdě vjížděli do největšího gotického sálu Evropy. Síla století do nás vstupovala na každém kroku. Prohlédli jsme si i místo bývalého senátu, kde jsou uloženy zemské desky. Hleděli jsme z okna, ze kterého byli vyhozeni pánové Slavata a Martinic - i takto se píší dějiny. Další kroky nás přivedly ke korunovačním klenotům. Jsou nádherné a nic jim neubírá na kráse. Nabiti energií jsme se znovu ocitli na jednom z nádvoří a kráčeli vstříc Zlaté uličce. Žasli jsme nad minimalistickými domečky. Ani se nechce věřit, že se v nich opravdu bydlelo. Čas nás tlačil a my pokračovali až do věže Daliborky, kterou provází docela poetická pověst. Realita však byla mnohem krutější. Bývalá tortura, která byla ve všech prostorách věže, vypovídala víc než jasně. Takto chmurně jsme opustily brány hradu a kráčeli po Karlově mostě na Staroměstské náměstí. I tady nás vítaly kruté dějiny – kříže na dlažbě před Staroměstskou radnicí symbolizují dvacet sedm českých pánů, kteří byli popraveni 21. června roku 1621. Mezi nimi byl i Žatečan Maxmilián Hošťálek. Z chmur nás dostal Staroměstský orloj. Dvanáct apoštolů nás pozdravilo, kohout zakokrhal a zvon odbil tři hodiny. Tak byl slavnostně ukončen i náš výlet do historie. 

V každém z nás zanechal nějakou stopu, poselství z dob, které nepamatují už ani naše babičky či prababičky. Shodli jsme se, že poznávat historii přímo v prostorách, kde se odehrávala, je prostě super. Tak snad brzy opět vyrazíme za poznáním. 

   Mgr. E. Vávrová, žáci IV. B a