V posledním listopadovém týdnu navštívily páté třídy v souvislosti s výukou historie dvě významná místa hlavního města Prahy. První památkou, kterou kráčely naše dějiny, byl Vyšehrad. Táborskou bránou jsme i my vstoupili do jeho historických útrob. U Jedličkova ústavu jsme si připomněli Leopoldovu bránu, která se bohužel do dnešních dnů nedochovala. Z hradeb jsme viděli místo, odkud skákal statečný Horymír se svým Šemíkem. V parku jsme obdivovali sochy v nadživotní velikosti ztvárňující postavy českých pověstí. Pak už naše kroky směřovaly na Slavín – místo posledního odpočinku slavných předků i současníků. Věnovali jsme těmto velikánům tichou vzpomínku a pomalu opustili starověké hradiště, hrad a pevnost.

Naše pozornost se teď soustředila na Národní divadlo. Reprezentativní scéna nás ohromila svojí rozsáhlostí, dokonalostí a krásou. Na úžasnou architekturu a impozantní výmalbu dohlíží po staletí mnoho významných osobností v podobě bust. Měli jsme možnost navštívit sklepení, které ukrývá historii divadla od jeho prvopočátku, prohlédli jsme si hlediště, které pojme přes tisíc dychtivých diváků. Dokonce jsme byli také na střeše Národního divadla, kterou zdobí už více než sto let trigy. Jsme pyšní na naše předky, kteří nám zanechali tak úžasné stavby, které nám závidí svět.

Exkurze do historie naší země se vydařila. Snad se nám teď lépe budou chápat dějiny českých zemí.

                                                                                                          Mgr. E. Vávrová