Je středa 30. září a my žáci 1. B jsme se proměnili v nový indiánský kmen. Vyrobili jsme si čelenky s pírky, někteří z nás si přinesli z domova i ty pravé z peří a někteří si donesli
i kostýmy, sekyrky a dýmky. Všichni jsme se pro dnešní den přejmenovali a vzali na sebe jména pravých indiánů. Během kmenové rady jsme zakopali válečnou sekyru a vykouřili dýmku míru. Společně jsme si zazpívali indiánskou píseň a zatančili indiánský tanec. To všechno se odehrávalo v naší indiánské vesnici – třídě.
Následně jsme se odebrali za staršími indiány, kteří za námi přijeli do školy. Ukázali nám tradiční indiánské oblečení a boty, viděli jsme dětské hračky vyrobené z buvolí kůže, prohlédli jsme si indiánské týpí, sáhli si na kůži z buvola a vyzkoušeli lžíci zhotovenou z jeho rohu. Ale hlavně jsme viděli ty opravdové, krásné, velké a nádherně zdobené čelenky z peří sokolů a orla skalního. Byla to paráda! Pak jsme si se staršími indiány zazpívali jejich písně a zatančili rituální tanec určený pro zdárný lov zvěře. K rytmu nám zněly bubny vyrobené opět z buvolí kůže, ale i z kůže jelena. Na úplný závěr jsme si zasoutěžili stejně jako naši indiánští vrstevníci a vyzdobili si krásné kožené náramky obrázkovým písmem.
Konec to ale ještě nebyl. Do školní družiny i domů jsme odcházeli jako praví indiáni ozdobeni čelenkami a zbytek dne jsme prožili v souladu s velkým Manitou.
No a zítra se zase probudíme jako prvňáčci. Včerejší zážitky v nás však zůstanou.
Kluci a holky z 1. B a tř. učitelka
.
.
.
.
.
.