Vzhledem k tomu, že v současné době probíráme významné památky naší země a péči o ně, rozhodli jsme se vyjet přímo do centra Prahy, kde téměř každá budova, ulice či most vypovídají něco o naší historii. A když se nám ještě naskytla možnost prohlédnout si jeden ze skvostů architektury - Národní muzeum, neváhali jsme ani chvíli.  

Už od začátku nás provázela i kouzelná zimní atmosféra. Celou cestu se na nás snášely vločky sněhu, jakoby nás už ony samotné chtěly připravit na krásu, která nás teprve čekala. Praha nás uvítala celá bílá a pohled na zasněžené Václavské náměstí v době adventu byl fantastický. Naladěni už tímto přírodním výjevem jsme stoupali po schodech k mohutným dveřím národní kulturní památky. Když jsme vkročili do átria Národního muzea, zůstali jsme stát s otevřenou pusou. Ve vteřině jsme se přenesli o několik století zpět. Dýchala na nás nádhera, noblesa, historie a neskutečný um našich předků. Dílo, které nám zanechaly, obdivuje celý svět. Možná jsme se v tomto prostředí cítili až nepatřičně. Každé patro, každý sál i každá chodba nás něčím okouzlily, překvapily a nadchly. Tu nádheru ještě doplňovaly vystavené muzejní exponáty ze všech možných oblastí. Nejvíce nás potěšila část, kde jsme si mohli prohlédnout zvířata vod i souší. Obdivovali jsme vzácné geologické sbírky, naslouchali jsme jednotlivým symfonickým básním z cyklu Má vlast, které byly ještě doplněny světelnými efekty, prohlédli jsme si i dobové předměty z naší hudební minulosti. Ke koukání toho bylo tolik, že jsme nevěděli, kam dřív. Nakonec jsme výtahem vyjeli až nad kupoli Národního muzea. Chodili jsme nad ní po skleněné podlaze. Ten zážitek až mrazil, ale bylo to něco neobyčejného. Mohli bychom tady strávit hodiny a hodiny, ale čas nás tlačil dál.  

Po vydatné svačině jsme se vydali na cestu historickou Prahou. Prošli jsme Václavským náměstím kolem sochy svatého Václava, minuli jsme Stavovské divadlo a ocitli se na Staroměstském náměstí a před orlojem. Ve sněhu jsme objevili i kříže, které symbolizují popravu 27 českých pánů z roku 1621. Na desce na Staroměstské radnici jsme našli i jméno Maxmiliána Hošťálka, významného občana Žatce. Vánoční strom, betlém a stánky, které stály kolem nás, nám zase připomínaly, že se celá země připravuje na Vánoce. Přesyceni informacemi i zrakovými vjemy jsme pokračovali na Čechův most přes řeku Vltavu. Z letenského parku jsme naposledy zamávali Praze a vraceli se domů. Bylo to opravdu krásné. 

Neváhejte a vydejte se i vy za krásami naší vlasti a nehoňte se za dárky. Vždyť ty přece nosí Ježíšek.  

žáci III. B a třídní učitelka