Přesně tak zněl název divadelního představení, kterého jsme se společně se třídou účastnili. Viděli jsme a slyšeli celou řadu pověstí. Na jeviště nás postupně přišli pozdravit dávní předkové vedeni praotcem Čechem, který z vrcholu Řípu hleděl na naši budoucí domovinu. Ta ho okouzlila svojí krásou a vůní natolik, že se rozhodl, že se tady se svými bratry a sestrami usadí. Promlouvaly k nám i Krokovy dcery včetně moudré kněžny Libuše. Ta vyslala poselstvo za svým budoucím manželem Přemyslem Oráčem do Stadic. Bohužel budoucí vládce už nestihl doorat svá pole, a to mělo za následek, že v Čechách bývá občas hlad. Viděli jsme i statečného Bivoje, který holýma rukama skolil divokého kance a tím zachránil život mnoha lidem. Mohli jsme sledovat i pohádkovou věrnost bájného Šemíka, který svým skokem z Vyšehradu zachránil život svému pánovi. Šemík se však smrtelně zranil a jeho pán Horymír ho vlastní dýkou zbavil bolesti navždy. Prolétli jsme našimi dějinami rychlostí větru. Všechny příběhy nám barvitě líčily dávnou historii, která se asi, možná, skoro či určitě takto odehrála. Skutečností však zůstává, že se dodnes nazýváme Čechy na počest našeho moudrého praotce.

Kéž bychom i my mohli takto vzletně popisovat dalším generacím hrdinské činy našich bratří, které by ohromovaly děti i dospělé jejich neohrožeností, rozumem a smyslem pro právo a spravedlnost. Třeba čas upraví i současné dějiny tak, že se do nich budoucí svět rád zaposlouchá.

                                                                                              žáci IV. B a třídní učitelka