Všichni určitě víme, co je přehrada. Každý už zajisté nějakou viděl, nebo alespoň o nějaké slyšel. Ale byli jste se už podívat, jak vypadá taková přehrada zevnitř? My ano. Za finanční podpory z projektu MAP4 Žatecko – Podbořansko jsme mohli sestoupit až do samého srdce přehrady. Nejdříve na nás čekalo 278 schodů dolů pod hráz. Pak už jsme poměrně malými dveřmi vstoupili do samotného chrámu přehrady. Prostory, ve kterých jsme se ocitli, nás doslova ohromily. Obrovská výška sloupů, které se tyčily nad našimi hlavami, byla nekonečná. Nedohlédli jsme ani na její úplný vrchol. Připadali jsme jako maličcí trpaslíčci. Po kovové lávce jsme procházeli od jednoho sloupu k druhému a nahlíželi jak do jejich vrcholů, tak i do šílené hloubky pod námi. Nacházeli jsme se 50 metrů pod hladinou přehrady. Tlak vody, kterému musí stavba odolávat, si asi ani neumíme představit. Celý prostor působí hrůzostrašně a uprostřed se k jeho habitu ještě přidává řev vodní elektrárny. Voda, která se v tomto místě valí na turbínu, je obrovsky rychlá, dravá a řvoucí. Skoro neslyšíte vlastního slova. Celá přehrada neustále pracuje a hýbe se. Různá závaží a měřidla nepřetržitě sledují její sklon, sílu vody, která na jednotlivé části působí. Je to tajemný svět ve světě. Jeho obraz se dá připodobnit jeskyni. Je tu obdobná vlhkost i teplota. Dokonce se tady tvoří i krápníky.

Na konci naší cesty v posledním sloupu jsme chvíli postáli. Byla tady zvláštní ozvěna a celý prostor se odlišoval od těch ostatních. Na zdech byla připevněná lana, která slouží k občasným výstavám obrazů. A představte si, že se tady dokonce experimentovalo s tím, že poslední dutý sloup bude sloužit jako obrovské skladiště ovoce. Najelo sem 16 vagonů plných jablek a očekávalo se, že tady vydrží mnohem déle než v běžných skladech. Opak byl ale pravdou. Všechna se zkazila a tím skončilo i využití sloupu. A i naše cesta nitrem přehrady tady byla u svého úplného konce. Vyšli jsme ven a slunce nás hned pohladilo svými paprsky a zahřálo. A my jsme si uvědomili, že naše místo je tady, na pevné zemi, kde zpívají ptáci a rostou stromy.

Exkurze byla zajímavá, poučná, neobvyklá a záživná. Ale nakonec jsme byli rádi, že jsme mohli vystoupat zpátky na denní světlo.

                                                                                                          žáci IV. B a třídní učitelka