Celý tento týden byl zasvěcen vzpomínkám na ty, kteří už nežijí s námi. Každá kultura vzpomíná na své blízké jinak. Někdo navštěvuje hřbitov a zdobí hroby květinami, jiný na něj pokládá kameny, další pořádají na hrobech hostiny, radují se a smějí. Přístupů k zemřelým je bezpočet, tak jako je bezpočet národů a národností. A i v tomto tajuplném duchu se nesla naše páteční a sobotní akce ve škole. Sešli jsme se v pátek večer s plnou výbavou na přespání. Hned jak jsme si připravili ležení, jsme se vydali s rozsvícenými lampiony na procházku do okolí. Budili jsme docela rozruch. Lidé nás sledovali z oken, další se zastavovali a sledoval, kam jdeme. Vycházku jsme si parádně užili, a protože už byla pěkná tma, naše lampiony bylo daleko vidět. Cestou nám vyhládlo a po návratu jsme se pustili do zásob, které nám maminky připravili. Pak přišla na řadu stezka odvahy. Museli jsme projít celou zhaslou školou až do dalšího pavilonu a tam se podepsat na listinu. Každý zaháněl strach po svém. Někdo hodně povídal, jiný poslouchal zvuky potemnělé školy, další ani nedýchal. Ale cestu a podpis jsme zvládli úplně všichni. Za odměnu jsme mohli jít do bazénu. Noční koupání mělo úplně jinou atmosféru. Venku byla tma, že by se dala krájet a my si klidně dováděli v teploučké vodě. Po hodině v bazénu nás už čekala jenom hygiena a šupky do pyžámek. Ve třídě jsme se zachumlali do teplých spacáků a zaposlouchali se do příběhů malé čarodějnice. Kouzly a čáry tento týden začal a také pomalu končil. Havran Abraxas a tetička Bimbula nás pomalu přenesli na svých křídlech do země snění. Ráno jsme sbalili spacáky a karimatky, převlékli se, provedli základní hygienu a pochutnali si na muffinách, které nám jedna maminka upekla. No a pak už nás čekaly jenom otevřené náruče našich maminek a tatínků. Byli jsme rádi, že se zase vidíme a že můžeme být spolu.                       

                                                                                                      žáci IV. B a třídní učitelka